Tajemství o tajemství (for my medvídek =) )

29. březen 2010 | 18.48 | rubrika: básničky a texty

Amy McDonald - Don´t Tell Me That It´s Over

Objevil se překrásný princ,
objevil se z ničeho nic...
Pod kůži mou dostal se hned,
vzdala jsem se, nic netušíc...

Srdce stvořil z kamene
a zahřál duši raněnou...
Připravil mi momenty,
který nejde zapomenout...

A tak znova chci
prožívat pohádku...
Od konce až k jejímu
počátku...

A nikdy nemít strach, že
skončit by mohla snad...
A prožít dosyta sen
a přitom realitu znát...
A mít ji ráda...

Když lásku ještě netušíš,
nejmíň se jí ubráníš,
chceš se vlastně ubránit?
Já nechtěla, vím to, vím...

A když tam byl,
tak dokázal,
že není konec dnům...

Kdy srdce může
rozbušit
i slovo z něčích úst...

A tak znova chci
pohádku prožívat...
žít ji dál, vylepšit,
vychutnat...

Nic se nezměnilo,
jen hloubka pocitů,
krásný by to bylo,
mít všechno podle snů...
našich snů...

A tak chci dál
vidět svět růžový,
říct můžeš vše,
nikomu nic nepovím...

Tajemství o tajemství,
co lidi spojuje...

O síle, síle zemský,
co nás svazuje...
A tak tu jsme...

žádné komentáře | přidat komentář

Milionář (For E.R.)

28. březen 2010 | 22.02 | rubrika: básničky a texty

Nech hudbu nahlas hrát
a nech čas utíkat,
nech čas ubíhat
a neboj se chvíli stát!

Svět je nadosah,
míříme k výšinám,
a jestli se ti zdá
přehnaná důvěra, věř...

Když jsi lhář
a štěstí víc než rozumu máš,
nemusíš být milionář!

Ukaž tvář,
tak krásná, mladá, pohledná tvář,
ty musíš být vizionář!

Když tak vzpomínáš,
na co myslíváš?
A co posloucháš?
Tóny časů minulých!

Když se podíváš,
když se usmíváš,
svět máš na dlani,
tak jakýpak váhání ?

Věř,
když jsi lhář
a štěstí víc než rozumu máš,
nemusíš být milionář!

Když jsi hráč,
tak zapotřebí nemáš
ukazovat svoji klukovskou tvář!

Tak nevinnou,
tak kouzelnou,
tak přemilou,
tak vzdálenou...

žádné komentáře | přidat komentář

Ledový princ

22. březen 2010 | 20.15 | rubrika: básničky a texty

=> Nightwish - While Your Lips Are Still Red <=

"Na každém nádechu záleží,"
říkáš, kážeš, ač svět stále neleží
u nohou Tvých, jak možná chceš,
ale jsem tu já, já Tě uznávám...

Ta, která věřila, i když
lékař bezmocně jen stál,
tak znamení mi dej,
řekni, co teď bude dál?

Krásným věčným spánkem spíš,
vidíš mě? Já Tě nevidím...
Ale cítit smím! A kvůli Tobě...

Stín polední, o kom mluvíme,
daleko není, jen ho nevnímáš...
Smích studený, až zamrazí,
proniká z Tvých úst a je nádherný...

Dech bere, srdce rozkmitá,
jaký přenádherný dar,
jak mocný pocit mám,
když přijdeš blíž...

Když mi ruku podáváš,
a dlaň ještě horkou máš
z výšin nebeských...

Tak prosím dělej něco, hned!
Než se moje srdce v led
zase promění...
A nevrátí se zpět!

A kam zmizel úsměv Tvůj,
proč jsi vážný a nač ten pláč?
Anděli můj, jsi hráč!
S mým osudem.

A princ...
co tu stál,
už to vzdal
nebo jen
sbírá sil?

žádné komentáře | přidat komentář

Bezčasí

14. březen 2010 | 19.04 | rubrika: básničky a texty


=> Scooter - Break it up <=

Utíkám, utíkám,
nevnímám čas, když jdu dál,
nevnímám...

Utíkat nestačí
a když nastane bezčasí,
vzpomínám...

Byly dny, kdy jsme stáli,
a ty nám zachutnaly,
milovali jsme je,
vzpomínáš?

Naposled prožít den,
kdy srdce tluče pocitem,
že jestli v životě má přijít jedinečný den
z těch nejhezčích,
tak je to on...
A tohle "dnes",
je dávno pryč...

Když nevidím a neslyším,
když necítím bolest, utichá
i můj hlas...

Když zadívám se, poslouchám,
když jemný dotek uvítám,
ozvěna
se rozléhá...

Byly dny na útěku
plné zoufalých skřeků
a o pomoc naše volání...

Jen znova prožít den,
kdy srdce tluče pocitem,
že jestli přijde ještě štěstí kus,
tak se rozplynem´...
A do oblak
vyletím,
pak do oblak
vyletíš...

V nádechu z plných plic ohromná
síla nezměrná
dřímá, užij si ji ještě víc,
vždyť je nádherná...
To pochopíš,
až bude pryč...
Až vydechneš,
už bude pryč...

žádné komentáře | přidat komentář

Kolektivní vina

28. únor 2010 | 18.33 | rubrika: básničky a texty

=> Scooter - She´s the Sun <=

Kdyby šel zastavit
čas a třpyt
a slávy lesk...

A úžas hvězd
a píseň – zvěst...
A o sto šest

Nočním městem běh,
rozběsněný tep,
rozvířená mysl

dovolí spát?
Ne, tohle ne!
A víc už nic...

Nikdy, neraduj se!

A tak tu stojím dál
a rozjímám
a nevěřím

svým myšlenkám,
pocitům
v srdci zrozeným

a rozumovým lžím...

Kde to jsme
a kde se bere v nás
špína dnešního dne?
Co špatně děláme?
Dýcháme?

Kdyby šel zastavit
kolotoč uprostřed jízdy
jen,

život můj byl by
několikrát zastaven...

Tak kde je ta brána
do pekel, když zrána
do špíny se znova
sama probouzím?
A není přítel ten,
kdo se zdá být přítelem!

A jsi to Ty, ten kdo mi chybí!
Když s pocitem viny denně
chodím spát...

Já nevěřila tomu, že
stoletá pravda postihne
i mě!

Ale nevzdávám to
a s větrem v zádech,
běžím a nádech mě bolí
víc a víc...

Ale klidně
řeknu to znova!
Nic špatně nedělám!
To svět sám!

My tu snazší cestu nevolíme.
My se přece světa nebojíme.
Padá na nás špína...
kolektivní vina?

My tu směle spolu bojujeme.
Světu my se ještě vysmějeme.
Padá na nás špína...
kolektivní vina
rebelů?

Zopakuju to
- nic špatně nedělám.
To svět sám.
To on sám!

Větru, dešti spolu poručíme,
světa my se přece nebojíme.
Vstříc všem svým dnům světlým
rebelové plují po nebi.

My tu snazší cestu nevolíme.
Světa my se přece nebojíme.
Padá na nás špína...
Kolektivní vina...
Rebelů...

žádné komentáře | přidat komentář

Všichni dobří muži

10. únor 2010 | 19.38 | rubrika: básničky a texty


Všichni dobří muži,
hrdinové statní
nám vymřít nesmějí !

Za poslední růži,
za poslední drobnost
dám své políbení...

Tomu, kdo umí lásku dát
a na oplátku nežádat nic,
tomu, kdo umí mě rozesmát,
prostě je k rubu mojí mince líc...

Tak trochu cynický a bezcitný
k lidem, které nemá rád...
Upřímně citlivý a odvážný
za princeznu svou se rvát...

Do krve a jako
o svůj vlastní život
bude chtít se prát...

Se životem samým,
proti proudu
času, klidně i vícekrát...

Potom nastav tvář
a tahle chvíle bude
patřit už jenom nám...

Pak mi ruku dej,
spolu odejdem´
někam. A kam ? Jedno místo znám...

Na světě je věcí několik
a láska je zrovna z těch,
které tě osloví a naplní
a potom ležíš na zádech...

Bezmocně na zemi,
máš v prachu tvář
a směje se ti nepřítel...

A proto musíš být,
musíš žít...
Abys zachránit mě chtěl...

Všichni dobří muži,
hrdinové statní
nám vymřít nesmějí !

Ostatní jsou kluci,
o životě nemaj´
ani tušení...

Možná ještě dnes,
možná zítra už
objeví se statný hrdina...

Na obzoru žen,
které zklamané budou
znova začínat...

Pevná ruka, mužná hruď,
rozhodnost, no buď jak buď...
Jen když budeš hrdinou...

Při dojetí v očích pláč,
hrdina už není rváč,
když tu stojí tváří v tvář...

Všichni dobří muži,
hrdinové statní,
nám vymřít nesmějí !

Aby ženy mohly
po celý svůj život
žít ve sladké naději...

Aby mohly doufat,
že se jednou zčistajasna
objeví...

S růží v ruce,
s dárkem, se svým velkým srdcem
nabídne objetí...

Že jednou přijde on,
silák, šampion,
svět se rázem jen tak zastaví...
Že jednou přijde on,
jen se objeví, bude tady
a už nezmizí...

žádné komentáře | přidat komentář

Speciální (tak trochu for L.M.)

2. únor 2010 | 17.14 | rubrika: básničky a texty


=> Kanye West - Amazing <=

Šedá chodba, schody dlouhý,
prázdný pohled pouhopouhý,
v očích přízrak minulosti,
která končí, když se spustíš

Na cestu objevení nových snů,
na cestu dospělých a podvrhů...

Je to dávno, je to zvláštní,
ticho a pak vlna vášní,

Vzpomínek a zvláštních citů,
co tu děláš, pročpak jsi tu?

Jedny oči, jeden úsměv,
v davu se mi ztrácíš,
usmívej se, jestli můžeš,
ať rána nekrvácí...

Vzpomínky na života
téměř půl...
Pak se, člověče, neciť
jako v plotě kůl...

Mezi davem, mezi nimi,
vždyť sem patří a můj limit
vypršel mi, je to dávno,
je to zvláštní, sakra zvláštní...

Vyhlížíš mě, čekáš na mě,
konečně Tě vidím...
Díváme se na ty davy
nedospělých, malých lidí...

Budu na to myslet ještě
několik dní...
Ta chvíle byla naprosto
jedinečná,
speciální...

Je to dávno, je to zvláštní,
přesto jako bych tu včera
ještě stála, jen se bála,
výsledků svých, jedna z mála...

Je to krásný, na Tvý straně,
v rukou pomyslný zbraně,
je to zvláštní, vhání slzy,
neutíkej takhle brzy...

Chladná chodba, dlouhý schody,
k tomu tolik nesvobody,
k tomu tolik, tolik strachu,
že snad snaha skončí v prachu...

A přesto tolik života, tolik hlasů zní,
vzpomínky na dětství prožitý a ztracený...
Je to skvělý, je to zvláštní,
pocit hřejivý a krásný...

A přitom bolí a k slzám dohání,
když vzpomínám na svých
posledních pár dní...
V těchto chodbách...

Tolik hlasů, tolik očí,
ale jeden hlas mi stačí,
ten, co vedle mě teď mluví,
přátelsky, tak jak to umí...

Budu na to myslet ještě
několik dní...
Ta chvíle byla naprosto
speciální...

žádné komentáře | přidat komentář

Skeč (For E.R.)

17. leden 2010 | 21.15 | rubrika: básničky a texty

Zaplatím daň
za další štěstí...
Za blízkost těch
nejbližších bližních...

Za blízkost Tvou
ze sna se vzbudím,
za blízkost Tvou
s ďáblem se spřízním...

Za okamžik,
kdy Tvoje oči
středobod světa
najdou v mých očích...

Kdo jsi teď Ty?
A kým jsem teď já?
Kým jsme byli
a co bude dál?

S úsměvem zdolali jsme křeč,
i tragédie byla skeč !
Tací jsme byli ?
Tací jsme byli !

Neškodný malý podvody
mohli jsme zvládnout jenom my...
Tací jsme byli ?
Tací jsme byli !

Na obrázcích
a v mysli mojí
zůstáváš vždy...
Pravda je dvojí...

Máš jiný svět
a já mám ten svůj
a přesto chci zpět
o rok, pár let...

A přesto bych spíš
nevzala nic,
co se nám stalo,
zpět, ani den...

Radši půjdu dál
a budu čekat,
že na mě čekáš
a přivítáš zas...

Tu, kterou dala by Ti dech,
kdybys měl sílu jenom na
poslední výdech !
Poslední výdech !

Pořád jsi přítel, příteli !
A jedním přáním z největších -
abys jím zůstal ...
Přítelem zůstal ...
Navždy zůstal ...

S úsměvem na krizi a žal,
aby to nikdo nepoznal...
vzájemný krytí,
když není zbytí...

Podívej, otoč listy zpět,
bezstarostný, ten dětský svět!
Tací jsme byli ?
Tací jsme byli !

A zůstanem !

žádné komentáře | přidat komentář

Soudný den

30. prosinec 2009 | 22.08 | rubrika: básničky a texty

=> Army of Lovers - The Judgement Day <=

V náš soudný den
sám tu budeš stát...
Budeš přemítat
A budeš vzpomínat...

V náš soudný den
sám tu zůstaneš...
budeš rozjímat...
Budeš litovat?

Já nikdy!

Neznám význam pojmu hřích
a nezpovídám se!
A když se někdy zpovídám,
tak knězi nikdy ne!

Z principu chci krátce žít
a vycítit ten den,
kdy rozloučím se světem
a zmizím, zmizím všem...

S vážnou tváří beze slov,
jen pohled do očí,
pak na křídlech andělských
v nebe odletím...

V náš soudný den
sám tu budeš stát,
budeš litovat
a chtít se zpovídat...

Až soudný den
přijde, budeš se kát...
Za to, že mě máš rád,
nezkoušej proklínat

mě nikdy!

Neznám význam pojmu hřích
a nezpovídám se!
Když mým "hříchem" největším
láska a štěstí je...

Lásku vidí jako hřích
jen kdo ji nepoznal
a moje štěstí v neštěstí
- to neovládám, ne?!

Když se setmí, ožívám,
nad ránem chodím spát...
Z davu aurou vyčnívám
a slabost nedám znát!

V náš soudný den
nepoteče krev...
Duše odletí dřív,
než bys řekl švec...

V náš soudný den
by kapka krve snad
na škodu nebyla...
Ať je to trochu zvrat!

A změna!

Než odejdu,
jeden slib mi dej,
neodpovídej
na otázky všech...

Znáš pravdu mou,
bezostyšnou...
Nevybíravou,
tak ať zůstane Tvou

už navždy!

V náš soudný den
budou věci se dít!
Kampak poletíš,
duše moje, víš?

Že netušíš?
To není žádný div,
i sám Satanáš
chce Tě do pekel...

Ne jinam!

A přitom je
v nebi ještě spousta míst,
jen konexe mít
a všechno zařídit...

A v soudný den
pohledem do očí
beze slov rozloučit
se a pak vyrazit...

Už navždy!

žádné komentáře | přidat komentář

Princip žití (For L.T.W.)

19. prosinec 2009 | 21.22 | rubrika: básničky a texty


Ich & Ich - Macht dein Licht an

"Na střechy domů v ulici
se snáší sníh...
Pouliční lampy prozrazují
tajemství...

A na zemi se leskne
ve vší kráse jasný, hladký led...
Jen si dopnu kabát
a jsem u Tebe hned...

Tiše zhasni,
zkus ještě spát...

Jenom blázen
chce pravdu znát...

Letím k Tobě mrazem,
hořím, je ze mě rázem
Tvůj snící...

Letím k Tobě po tmě,
jsem přece anděl Tvůj,
v ruce mám svíci..."

Nezhasínej,
nenech mě spát...

Ty mě hlídáš...
Proč? Máš mě rád?

Město zázraků a
trojrozměrných snů...
Kde se zastavíš,
tam s Tebou klidně zůstanu...

A plnými doušky
vychutnávám vzduch...
A zlatí andělé
nás pozorují...
Bůh?

"Tiše zhasni
i oblohu..."

Vidíš to, co
já nemohu...

V ruce svícen třímá,
já v duchu ještě zpívám
si tóny

Na varhany hraný,
Frauenkirche, Zwinger...
vzpomínky bolí!

Nezhasínej!
Neodcházej!
Odpovídej!
Doprovázej!

Nezhasínej!
Ukaž svou tvář!

Neodcházej!
Co z toho máš?

"Celý město svítí,
jsi princip mýho
věčnýho žití!

Neodložím kopí,
dokud bezpečím Tvým
nejsem si jistý!

Tiše zhasni,
budeme spát...

Pravdu o nás
nemůžeš znát..."

žádné komentáře | přidat komentář