Výsměch (For L.T.W.)

5. prosinec 2008 | 23.17 |

Děkuju, žes tam se mnou byl,

děkuju, žes mi uvěřil,

před očima Tě pořád mám

a na tu chvíli vzpomínám...

Chvíle, co do mojí paměti

vryla se silně navěky,

doufala jsem, že zaslechneš

ten křik, až se sám nadechneš...

Dala bych Ti krev, klidně když

vezli Tě ke mně chodbou blíž,

dala bych Ti snad i svůj dech,

ten v bílym se zmohl jen na výsměch...

Někdo metr ode mě umírá

a kupodivu já jsem nevinná...

Kupodivu jsem za to nemohla

a na pláč jsem se tenkrát nezmohla...

Děkuju, že Tě stále smím

cítit, i když nevidím

Tvoje tělo a Tvoji tvář

já věřím, že se nevzdáváš...

Na Tebe jsem se dívala

a najednou to chápala,

život totiž vlastníš, když

o něj zrovna nestojíš...

Takhle jsem o něj nestála

a pak jsem Tě najednou potkala,

začala jsem bojovat

a nepřestanu vyhrávat...

Jestli se díváš zpoza hvězd,

tak já klidně se k nim nechám vést,

jestli jsi pořád na zemi,

tak doufám, že Tě neztratím...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře