Jen co se jednou nevrátíš (část je for Willy)

5. prosinec 2008 | 23.18 |

Něco mi vzal,
něco dal
a zrovna teď
slunce mi svítí do očí...

Děsím se chvíle, kdy
budu muset zpět
a tohle všechno
se mi najednou otočí...

Srdce mi trhá myšlenka
na šedý město plný zla,
přijde hned, přijde hned...

Jsem jako motýl,
ten motýl, co nerad se vrací
a jako někdo, kdo
víru neztrácí...

Víru, že zase se vrátím zpátky tam,
tam, kde to tak hrozně ráda mám...

Nic neplánuj,
štěstí přijde samo blíž,
pochopíš,
jen co se jednou nevrátíš

do černý tmy
plný zoufalství a lží,
možná pouto a těch pár emocí
nás udrží...

Bude to šest, sedm let zpět,
vysnila jsem si tenhle svět,
sen jsi mi splnil Ty...

Jako každej ale musim platit daň,
zvyšuje se čím víc Tě ráda mám...
Teď blíží se snad ke kritický hranici,
kolik snese jedna duše truchlící?

Nic neplánuj,
štěstí přijde samo blíž,
ucítíš,
jen co tu jednou zůstaneš...

V horách a klidu,
kde se usadíš
a už nikdy,
už nikdy nevstaneš...

V očích mám slunce
a ve tváři smích,
plní se mi sen,
ten největší ze všech mých...

Na Tvoji tvář
úsměv zkouším vyrýt zas,
chce to čas?
Ne, tohle nespraví jen čas...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře