Náhodou (For Martin Maidel)

5. prosinec 2008 | 23.21 |

Před sebou Tě vidím,

jako by to bylo snad

včera, předevčírem...

Ale ono je to pryč...

Chodba, dveře těžký,

který otevřel jsi mi...

úsměv tenkrát patřil

jenom mně...

A teď dál

ho můžu chtít...

nespatřím,

na vždycky

je pryč...

A já jenom náhodou

dozvídám se pravdu zlou,

že jsi na dně byl,

žes to neustál

a vzdal se...

Kdybych kdysi řekla

pravdu, třeba se to stát

nikdy nemuselo,

stačilo překonat strach...

I já

bych ráda

s Tebou stála

na hranici osudů,

držela tě ze všech sil,

abys nešel pryč,

ze zoufalství se oběsil...

Tak proč dneska jsem se

ptala na Tvý jméno zas?
Moje dávná láska...

přišla o svůj čas...

chtěla odsud odejít...

od lidí, co jí

dokázali tak ublížit!

Jedna vzpomínka,

chodba prázdná,

Ty a já...

Celej v bílym stál

jsi u dveří

na mě ses usmíval...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře