Dívka, muž a nebe (for my guardian angel)

28. listopad 2010 | 22.28 | rubrika: básničky a texty

Stává se Tvým pravidlem
navštěvovat moji zem.
Když přemůže mě sladký sen,
sneseš se sem obestřen

záhadou půlnoční...
Lampa a stín

cestu určuje
spolu s osudem.
Všechno, co mě potkává...

Mladá, ano, naivní?
Ba ne, dávno zbavená
předsudků a denních lží,
lidé jsou tak podivní...

Nebe je daleký,
však Ty jsi blíž...
Já Tě neslyším,
já Tě nevidím,
ale přesto vyhlížím...

Jedna dívka a jeden muž,
Osud cesty propojil,
je tomu tak dávno už,
přijali jsme obojí...

Tvý nebe...
Zem moji...
Tvý nebe...

Tvý nebe se zamračí,
jednou vzletět? Nestačí!
Let nad městem a střemhlav zpět,
ne, nemám chuť vystřízlivět.

žádné komentáře | přidat komentář

Něžná hra (for Chosé)

12. listopad 2010 | 21.23 | rubrika: básničky a texty

Když narodíš se do doby,
kdy svoboda se násobí,
můžeš šťastný být.

Když narodíš se, štěstí je,
že spoustu toho přežiješ
a něco chceš...

Mám důvod!
Mám tu klíč ke štěstí...

Tiše se zadívám,
dobrovolně se Ti poddávám...
A skromný přání mám
- I´m asking you to take me
to safety this time...
*

Jsem láska, tiše přicházím,
však Tvoje srdce rozruším...
"Vždyť já už to vím."

Když Tvoje ruka po tváři
mojí sjíždí níž a níž...
"Ty to ráda oplatíš..."

Jak anděl
máš křídla ochranná...

Zaženu strach a chlad,
jen mě hlaď tak jemně jak tolikrát,
když líbám Tvoji tvář,
tak mám skromný přání
- ať chráníš moji čest...

Vždyť víš...
Když spíš, s vlasy Tvými
moje prsty hrají hru
něžnou, krásnou...

A pak Tě zvu
do snů svých, tak...

Take me
to safety...

(
*I´m asking you to take me to safety this time. – Přeju si, abys mě vzal do bezpečí.
** Take me to safety... - Vezmi mě do bezpečí...)

žádné komentáře | přidat komentář

Ruce potřísněný krví (For L.T.W.)

19. říjen 2010 | 22.36 | rubrika: básničky a texty

=> UNHEILIG - Sternbild <=

Jistota? Není.
Asi, možná, snad...
Tíha našich činů
mě drtí bez zásad...

Jakkoli bezmocná
se cítím, povstávám...
A na celý svět křičím,
že se mu jen tak nevydám...

Kdekoli na světě
je Tě potřeba
a Ty ztrácíš čas se mnou...
Proč? Já to nechtěla...

Ale když si člověk zvykne,
tak ta ruka ochranná
mu nakonec i chybí,
když zrovna sílu nabírá...

Někdy se ptám sebe sama,
je to pocta a výhra,
dar danajský?

A ruce potřísněný krví
cizích lidí se zase
třást začaly...

Mám ráda klid,
když krajina za oknem
se míhá a ubíhá...

Jen mysl šílí
v pomyšlení na Tebe
a na mě... a na nás dva!

Shodou všech dohod
a shodou našich osudů
nad světem létáš
a já Tě jistím zespodu...

Po zemi chodím
a Ty na mě shlížíš tak,
že ten, kdo nevnímá Tě
věří na zázrak...

Někdy se ptám
sebe sama, proč proboha cítím,
jak houstne vzduch?

Mám ruce potřísněný krví
cizích lidí a v srdci
podivný vzruch...

A nejsem vrah!
Vím, že jsem předurčena
k záchraně...

Ty ruce potřísněný krví,
jenom v mysli...
Chtějí předat moc!

Předat ochranu!
Předat moc!
Splatit ochranu!

žádné komentáře | přidat komentář

V krajních mezích (For L.T.W.)

11. říjen 2010 | 23.40 | rubrika: básničky a texty


=> Hurts - Illuminated <=

Viděl jsi záři
nad stromy, když se odrazila
v mý tváři?

Nebál ses děsů,
když z keřů vylétala
ta hejna ptáků?

Vylétala na znamení,
že se blíží usvědčení
nás dvou...

Že se blíží moment zkázy,
a co snář? Jak ten se tváří!
Jdou, jdou...

Sledují osud
a když se mírně nahne,
v horší ho mění...

Děsy...
Když síla slábne
a najednou už není,
jsme zatraceni?

Smrt je krásná, bezbolestná,
nepochopí, kdo ji nezná...
Věř dál...

Kdo se poddá chvíli žití,
nepochopí krásu bytí
v krajních

mezích...

Proletíme mlhou ranní,
milovaní, leč vyhnaní,
my dva...

Pod námi jen zem je holá,
nebe pláče, nebe volá
nás dva
hledá...

žádné komentáře | přidat komentář

Jméno, který nosit se mi chtělo (a chce)

20. září 2010 | 00.12 | rubrika: básničky a texty

=> UNHEILIG - Schutzengel <=

For L.T.W.

"Jsem s Tebou, jsem rád na světě,
nad Tebou držím svou vlivnou stráž,
má ruka vždycky střeží Tě,
ať vnímáš mě či nevnímáš...

Byl černobílý celý svět,
pak stačilo Tebe uvidět...
Pojď, rozjasníme oblohu,
vystřelím na ni pro Tebe květ...

Květ ze světel zlatý,
srdce, nevinný a svatý,
to moje..."


A jediný jméno, který
nosit se mi chtělo,
to Tvoje...

"Mám čas, mám sílu
šlapat cestou Tvou
před Tebou...

Máme spoustu šancí,
povedu Tě
slepou uličkou...

Hlídám, děláš, že spíš?
Nejednou mám pocit, že mě nenávidíš..."


Nikdy neodlétáš...
Nejednou mám pocit, že mě docela znáš...

"Sdílím s Tebou Tvoji skrýš,
díváš se na mě, a nevidíš...
já vládnu času, prostoru,
vše dám za pět minut rozhovoru..."

Kdybys mluvil, tak co bys řek´?
"Z karet bych udělal vějířek,
abych tu s Tebou sám chvíli stál,
Abych měl pocit, že Tě uhlídám!

Na rameni slzy,
víš, že ty mě vždycky mrzí..."
Jsou moje...


A jediný jméno,
který nosit se mi chtělo,
To Tvoje...

"Miluju tu chvíli,
kdy se spánku
lehce oddáváš...

Přikryju Tě křídly,
se vší úctou,
teplo uvítáš...

Hlídám, děláš, že spíš?
Nejednou mám pocit, že mě nenávidíš..."


Nikdy neodlétáš...
Až na tenhle názor mě snad docela znáš...

Miluju tu chvíli,
kdy  mě ruka
anděla

Ze země zas zvedá,
"Copak, Tys to snad
věděla?

Hlídám, řekni, už spíš?
Nejednou mám pocit, že mě nenávidíš..."

Nikdy neodlétáš...
Tohle není pravda! Ale jinak mě znáš...

žádné komentáře | přidat komentář

Zrozeni k žití

8. září 2010 | 23.14 | rubrika: básničky a texty

=> Unheilig - Geboren um zu Leben <=

Ne snadno se
Na změny zvyká,
Čas nezastaví
A neustále tiká

Časovaná
nálož životů,
chtěla bych křičet
i přes svou němotu...

Nastavím dlaň
a Ty z ní budeš číst,
Ty to přece umíš
a vším seš si jist...

Co dlouhá čára
vrytá pevně do dlaní
může asi značit?
Třeba poslání...

Byli jsme zrozeni k žití
a v dlaních osud náš,
život – dlouhý vlnobití
a Ty se jenom snaž,

abys udržel svou plachtu
neustále napnutou,
abys jednou dorazil až
na překrásnou pláž...

I nad mořem
všechno se mění,
vysvitne slunce
a ucítíš chvění...

Loďka zvolna pluje,
vlny jsou jemné,
jen ty obavy
nejsou příjemné...

Co dlouhá čára,
kterou ještě maluju
do budoucnosti,
když se vzdaluju?

Nastavím tvář
a vypnu pevně hruď,
co mě potkat má,
to filtruju...

Přes bublinu neprojdete
světský černý myšlenky,
kam si myslíte, že jdete?
Vy do pekel jízdenky...

Ještě na zázraky věříš,
i když svět je nemá rád,
zákonům se zpronevěříš,
když si je chceš uchovat...

Jako čáru pevně vrytou
ve svý křehký paměti...

Byli jsme zrozeni k žití
a dostali jsme dech,
každý zbytečný prolití
krve mě zamrazí...

Byli jsme snad zrozeni k žití!
Aby na nás stál náš svět,
aby každý, kdo si sáhne
na dno, se zas odrazil...

Byli jsme snad zrozeni k žití
a v dlaních osud náš,
pod sebou máš kupu sítí,
aby ses pevně zachytil...

To když padáš do propasti,
abys šanci ještě měl
a nikdy nezpochybnil,
že jsi k žití zrozen byl...

Poválečná idyla

2. září 2010 | 21.36 | rubrika: básničky a texty

Nad vínem přemýšlíme, kam

pravda se ukryla...

A kdo jí tu skrýš poradil...

A cesta na povrch je

Docela klikatá,

Jak přes celý světadíl...

Nad ránem přemýšlíme, zda

Jsme moudřejší

Minulého večera...

Naproti na ulici je

Vidět posledního

hrdinu noci – sprejera...

A slunce nám krásný nový den

Maluje na nebi stříbrném...

Jámu jsme vykopali,

Tak už jen zakopat

Pověstnou tu sekyru...

Nechápu, co by nám mohlo

Překazit nad ránem

Poválečnou idylu...

Je nad slunce jasnější,

Že tenhle klid po bouři nás

Bude hřát...

žádné komentáře | přidat komentář

Pyroman

28. srpen 2010 | 23.32 | rubrika: básničky a texty

=> Nightwish - I Wish I Had an Angel <=

Večer zapálím svíci...

Čas jako by chvíli stál,

V plamenech nechť shoří všechen žal!

Diví se mi někdo snad?

Pyroman má v očích ostří a hrot.

Diví se mi někdo z vás?

Na všech svících kolem jen zapálit knot...

Pak v sobě svůj mír

Snad teprve cítí...

Přeju si modrý z nebe

A chci ho mít hned!

Přeju si vidět sebe

Jako celýho světa střed!

Plamenem prsty mihnou se,

Zvony bijí půl

Noci, v záři se rozplývá svět...

Kdy pyroman ožívá?

Když den se loučí, světla

Svic zářivá

Dostanou svůj díl...

Smůla, když knot nezbyl...

Odmítám modrý z nebe,

Odmítám náruč hvězd,

Stačí mi vnímat sebe,

Nechat plamenem se vést...

A když zvon bije půl

Noci, svět se rozzáří,

Nad oltářem plamen hrdě ční...

Kde je svět,

Když padne tma?!

Pod svícnem je největší...

Kde je svět,

Když vás slunce

Netěší?

Podmaněný dechem plamen

Vyhýbá se světlu, amen...

Podmaněn lehkým dechem,

Koncert diriguje vzduch,

Je to jak chůze mechem,

Je to vzrušující ruch...

Plamen odnáší žal,

Odnáší si s sebou stesk,

Na tváři zanechá jemný lesk...

žádné komentáře | přidat komentář

Polohlas

17. srpen 2010 | 22.54 | rubrika: básničky a texty

=> Brainstorm - Digitally Bright <=

Svět je malá kulička,
ve který se neztratíš...
Jsem Tvoje víla sudička,
jednou mi to oplatíš...

Až slunce ztratí ten svůj jas,
můžu rozjasnit ho zas a zas...
Poslouchej, uslyšíš můj hlas...

Až Měsíc zářit přestane,
a to si piš, že stane se tak,
můžu zář mu přičarovat...

Voda se zvedne v korytech,
ucítíš na rtech můj svěží dech,
budu vítr, co rozhání déšť!

Až nebe zčerná na popel,
vzpomeň znova, kdo to takhle chtěl,
kde je slunce, když známe jen déšť?

Svět je jak míč kulatý,
všechny cesty vedou domů,
i nejsvatější přesvatý
žasne a říká si "u sta hromů!"...

Až slunce ztratí ten svůj jas...
"Můžu vyčarovat světlo v nás!"
Nenech nás, světe, napospas...

Až měsíc zářit přestane...
"Tohle nestane se, nestane..."
Tak nač ten polohlas?
Nač, osude, ten polohlas?

Když přijde bouře,
tak blesk nás mine,
když přijde nemoc,
zůstanem´silní...

Z obláčku kouře
signál se line,
když přijde déšť,

Tak utečem´...

žádné komentáře | přidat komentář

Maják

17. srpen 2010 | 22.22 | rubrika: básničky a texty

=> Brainstorm - French Cartoon <=

Na chladnym pobřeží
postával sám,
moře měl rád
a lidí se bál...

Byl tady často
a poslouchal šum,
naslouchal moři
a živočichům...

V písku jen seděl
a radost z něj měl,
do dáli hleděl
a nerozuměl

Lidem a světu
a ruchu a času,
měl rád svůj osud
a slíbenou spásu...

Den přešel v noc
a on získal nad světem moc...

Zářící
maják mu domovem byl...
Nejednou
život už zachránil...

Svět, kde je svět?
Když maják zhasne,
tak zmizí ti hned!

Navždy
zmizí ti z obzoru svět
a nikdy...

nenajdeš cestu zpět!
Září do tmy a sám
majestát,
kdo ho tu rozsvěcí nám?

A tak noc co noc nám dál
pobřeží rozsvěcuje...
Zvláštní muž,
moře ho potřebuje...

žádné komentáře | přidat komentář