Pod stromem vedle kolejí (For L.T.W.)

5. prosinec 2008 | 23.24 |

Je pozdní večer a všichni spí,

nad moji postel stoupá si Tvůj stín

a ještě chvíli vyčkává...

Než do mých snů první krok uděláš,

přemýšlíš o tom, jestli na to ještě máš

a jestli se v nich neztratíš...

Byla by stejná situace taková,

i kdybych tenkrát ležela zraněná...

ne ty, jen já?!

Ačkoli možná s dobrym úmyslem,

osud mi dopřál setkání i s andělem,

co nejdřív mi měl ukázat...

Kolik ho bude stát mý přežití,

abych si vážila všech kroků, který smím

za sebe i za něj udělat...

Na trávu v žlutym jasu slunce východu

dopadá rosa, je to jak v krásnym snu,

jsem naživu!

Nebem se valí velký mrak,

já na návrat anděla čekám,

pod stromem vedle kolejí,

duše má ztrácí víru svou...

Postavil mi most přes řeku strachu,

sestavil času stroj a mně ho dal,

udělal zázrak z kupky prachu

a hlavně při mně vždycky stál!

Ve večeru, co odkrývá svý tváře,

dívám se kupředu na každý krok,

u sebe mám kus svatozáře,

už dlouhý smutný čtvrtý rok!

Chci jít

a svoje stopy zahladit!

Na trávu v žlutym jasu slunce východu

dopadá rosa, je to jak v krásnym snu,

držím Tě za ruku, když oči zavírám,

s Tvym stínem nad postelí zas usínám...

Už můžeš vstoupit do mých snů!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře