C´est la vie (Napoleon nestvořil dějiny, ... )

5. prosinec 2008 | 23.25 |

Oheň,

blesky nebeský

a poslední soud...

Andělé už spí,

my tu musíme bdít...

Temný, zčernalý nebe

značí poslední proud...

Poslední proud...

Tóny poslední

toužím ještě zaslechnout...

Nad mou hlavou

cosi krouží,

potápím se

v louži vína jako vždy...

Odpouštím si,

odpouštím ti,

a pouštím hudbu svou...

Je mi krásně,

moje město mizí v bouři,

je mi zvláštně,

pravda pluje na povrch...

Píšu verše,

melodie pronikavá

hlavou mojí

proplouvá a čistí vzduch...

Na světě nikdy nestane se,

co by se stát nemělo,

změnila bych plno věcí,

jen kdyby to trochu šlo...

Zaříkávám svoji duši

před temnotou, nicotou,

moje duše nachází v ní

jedinou spásu svou...

Proto chodívám tmou...

Pod nohama

zem se boří,

tvořím já svět?
Ne, svět tvoří mě!

Na obzoru

cosi hoří

a dějiny

katastrofu stvořily...

Připíjím si

sama sobě na svý zdraví,

říct si můžu

maximálně cest la vie...

Je mi krásně,

moje duše splývá s bouří,

je mi zvláštně

čas se asi zastavil...

Pro tu chvíli,

přežiju všechny dny dlouhý,

stojím v bouři,

nesnaž se mě zachránit...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře