Soudný den

30. prosinec 2009 | 22.08 | rubrika: básničky a texty

=> Army of Lovers - The Judgement Day <=

V náš soudný den
sám tu budeš stát...
Budeš přemítat
A budeš vzpomínat...

V náš soudný den
sám tu zůstaneš...
budeš rozjímat...
Budeš litovat?

Já nikdy!

Neznám význam pojmu hřích
a nezpovídám se!
A když se někdy zpovídám,
tak knězi nikdy ne!

Z principu chci krátce žít
a vycítit ten den,
kdy rozloučím se světem
a zmizím, zmizím všem...

S vážnou tváří beze slov,
jen pohled do očí,
pak na křídlech andělských
v nebe odletím...

V náš soudný den
sám tu budeš stát,
budeš litovat
a chtít se zpovídat...

Až soudný den
přijde, budeš se kát...
Za to, že mě máš rád,
nezkoušej proklínat

mě nikdy!

Neznám význam pojmu hřích
a nezpovídám se!
Když mým "hříchem" největším
láska a štěstí je...

Lásku vidí jako hřích
jen kdo ji nepoznal
a moje štěstí v neštěstí
- to neovládám, ne?!

Když se setmí, ožívám,
nad ránem chodím spát...
Z davu aurou vyčnívám
a slabost nedám znát!

V náš soudný den
nepoteče krev...
Duše odletí dřív,
než bys řekl švec...

V náš soudný den
by kapka krve snad
na škodu nebyla...
Ať je to trochu zvrat!

A změna!

Než odejdu,
jeden slib mi dej,
neodpovídej
na otázky všech...

Znáš pravdu mou,
bezostyšnou...
Nevybíravou,
tak ať zůstane Tvou

už navždy!

V náš soudný den
budou věci se dít!
Kampak poletíš,
duše moje, víš?

Že netušíš?
To není žádný div,
i sám Satanáš
chce Tě do pekel...

Ne jinam!

A přitom je
v nebi ještě spousta míst,
jen konexe mít
a všechno zařídit...

A v soudný den
pohledem do očí
beze slov rozloučit
se a pak vyrazit...

Už navždy!

žádné komentáře | přidat komentář

Princip žití (For L.T.W.)

19. prosinec 2009 | 21.22 | rubrika: básničky a texty


Ich & Ich - Macht dein Licht an

"Na střechy domů v ulici
se snáší sníh...
Pouliční lampy prozrazují
tajemství...

A na zemi se leskne
ve vší kráse jasný, hladký led...
Jen si dopnu kabát
a jsem u Tebe hned...

Tiše zhasni,
zkus ještě spát...

Jenom blázen
chce pravdu znát...

Letím k Tobě mrazem,
hořím, je ze mě rázem
Tvůj snící...

Letím k Tobě po tmě,
jsem přece anděl Tvůj,
v ruce mám svíci..."

Nezhasínej,
nenech mě spát...

Ty mě hlídáš...
Proč? Máš mě rád?

Město zázraků a
trojrozměrných snů...
Kde se zastavíš,
tam s Tebou klidně zůstanu...

A plnými doušky
vychutnávám vzduch...
A zlatí andělé
nás pozorují...
Bůh?

"Tiše zhasni
i oblohu..."

Vidíš to, co
já nemohu...

V ruce svícen třímá,
já v duchu ještě zpívám
si tóny

Na varhany hraný,
Frauenkirche, Zwinger...
vzpomínky bolí!

Nezhasínej!
Neodcházej!
Odpovídej!
Doprovázej!

Nezhasínej!
Ukaž svou tvář!

Neodcházej!
Co z toho máš?

"Celý město svítí,
jsi princip mýho
věčnýho žití!

Neodložím kopí,
dokud bezpečím Tvým
nejsem si jistý!

Tiše zhasni,
budeme spát...

Pravdu o nás
nemůžeš znát..."

žádné komentáře | přidat komentář

Dlužníci

8. prosinec 2009 | 20.16 | rubrika: básničky a texty

Deštěm i sluncem ulicí
dvě nohy, duše bloudící
ve víru myšlenek...
A ještě věřící

Že všechno svůj důvod má,
že není žádná náhoda,
že to, co stane se,
je čistě osudný...

Všichni jsme byli bezvěrci,
všichni jsme chtěli naději
a kdo z nás našel ji,
přežívá...

Mám jiný hodnoty!
Jsem asi z jiný planety!
Ale kdo miluje, vyhraje...

Jestli se něco nemá stát,
tak věř, že se to nestane...
Ale kdo miluje, přežije...

Na stole tichý rádio,
hlasatel žádá o slovo,
zachránit chtěl by svět...
Kdyby to jenom šlo...

Pokoj, mír, lásku lidem všem!
A slovem božím – zákonem
rázem se ohání...
Copak to někdo chtěl?

Všichni jsme něčí dlužníci,
svoje díky dlužící
lidem, silám, snům...
I já...

Až nebe zčerná na uhel,
prozradím ti tajemství...
Jen ten, kdo miluje, vyhraje...

Prozradíš mi, kdo to chtěl?
A kdo kalendář otáčí...
V ten den, kdo miluje, nezemře...
Mám svoje hodnoty!
Jsem asi z jiný planety!
A ten, kdo uvěří, zvítězí...

Nediv se, že zůstávám...
Vždyť jsem přece jako Ty!
Budu bojovat!
Slibuji...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 2 (1x)

Byl spatřen ráj

20. říjen 2009 | 22.11 | rubrika: básničky a texty

Tak obecně .. ale i pro medvídka =) Co jinýho se taky dá napsat na písničku s názvem "Venus and Mars" ?

Ráj,
Byl spatřen ráj...
To když jsi stál
tenkrát tak blízko za mnou...
A naše ruce

spojily nás...
Byl spatřen ráj,
to když jsi stál
a já chtěla z Tvých očí
poznat Tvá přání...
Byl spatřen ráj...

Na ničem jiném nezáleží,
láska, to je to, oč tu zrovna běží...
Láska, to je to, oč se v kostky hraje,
Láska ... miluješ, nikdy neprohraješ!

Láska, dávám Ti, Ty mi směle vracíš...
Láska – trápení, to se nevyvrací...

Zastavme čas, zastavme svět!
Vraťme se o chvíli zpět...
A když jsi pryč, zrychleme čas...
A zrušme dny...

Mám,
teď jedno mám,
už zase mám
přání svoje tajný...
Je nepoddajný...

Zas spatřit ráj...
Mít celou noc,
mít celý den
a říct, co všechno cítím...
A pak se chytit
do pavučin...

Na ničem jiném nezáleží,
láska, to je to, oč všem vždycky běží...
Láska, to je to, co se vyhrát nedá,
láska ze země odpadlíky zvedá...

Láska, přísahám, srdce buší, buší,
to když Tě vedle sebe aspoň tuším...

Až vyjde slunce, vzpomínej,
až bude zapadat, neusínej...
A bude se sklánět nad naši zem...

Ráj,
byl spatřen ráj,
to když jsi stál
tenkrát tak blízko za mnou
a naše ruce...

Spojily nás...
Byl zažit ráj,
když usínal
jsi jen tak tiše za mnou...
A Tvoje ruka

Mě objala...

Mám,
už zase mám,
teď jedno mám
přání svoje vzácný...
Aby tak krásný
náš život byl...

žádné komentáře | přidat komentář

Zahaleni tmou

18. říjen 2009 | 23.25 | rubrika: básničky a texty

For Freeze & E.R. (asi jsem vzpomínala .. a už dlouho zase vzpomínat nechci ;-) )

Na svou bolest nemysli,
dočasný je trápení...
Vždyť nic věčně netrvá...
Zavři oči, v klidu spi...

šli jsme, zahaleni tmou,
anonymní, překrásnou...
Ruku v ruce, oba smích
na tvářích i na duších...

šli jsme za svým světlem v dál,
kdekdo by se tady bál...
Jenže Ty máš mě a já,
já Tě v ničem nenechám!

Můžeš si zázrak přát,
mě zkus z něj ale vynechat!
Zázrak je to, že o mně víš!

To, na čem záleží,
na nebi ani na zemi
neletí, neleží...
Je blíž!

Jedenkrát pohrdla jsem Tvou
víc než zvrhlou myšlenkou...
Jedenkrát jsem zavrhla
a tím zachránila nás...

Za mou hlavu nabízí
víc než mohl bysis přát...
Jenže já Ti věřím, víš?
Nemoh´ bys to udělat...

Posílám zprávu tam,
kde odpověď už nečekám...
Přesto si šanci ještě dám...

To, na čem záleží,
to můžem´spolu zachránit...
To, co na čem záleží, jsme my!

Dostali jsme životy,
do něj trochu hodnoty,
jistotu, že i nám třem
osud už byl zpečetěn...

A tak ruku v ruce jdem´,
víc už zkazit nemůžem´,
jen se chraňme, ještě víc,
ani smrt nás neskolí...

žádné komentáře | přidat komentář

Špatně se spí, lehce dýchá

13. říjen 2009 | 22.11 | rubrika: básničky a texty

Je to ten smích
nebo slzy,
co sluší tváři tvý?

Ty něco víš?
Něco tušíš?

U lože špatně se hlídá,
když na něm spí jedna
z těch krásných princezen...

A na loži špatně se spává...

Když u něj
stojí ten,
který je jí hoden jen...

Špatně se z chodby zvídá,
a dírka klíčová
je nepatrná snad...

Špatně se poslouchá...

Šeptá? Ne...
Tvář je nehybná stále...

Tohle je svět
malých loutek
a kdo nás ovládá?

Osud je bůh
nebo floutek,
jenž hraje si s námi rád...

Jen brána zarezlá
brání těm dvěma
v útěku...

A přitom stačí malý klíč
nebo pilka
k úspěchu...

Tohle je svět
nepoznaný
a přesto řád svůj má...
Chaos je
organizovaný...

A všechny pojímá...

A není výjimek...

A nebe je blíž
než si myslí
a brzy budou v něm...

Na okně mříž,
ale co když
ji prostě vytrhnem?

Špatně se spí,
lehce dýchá...
A srdce bije líp...

Krásně se sní
v rukách snílka...
A slzy střídá smích...

žádné komentáře | přidat komentář

Pod svícnem tma největší

15. září 2009 | 23.20 | rubrika: básničky a texty

...pro jediného člověka, který mi kdysi změnil život a pro všechny, kteří mě ovlivnili a uvědomují si to natolik, že se v těchto verších najdou...

Pod svícnem tma největší
na svou oběť vyčkává...
Zatracena okolím
na tu lest se nachytá...

Děvče, ještě netušíc,
co se bude dít...
Děvče vyrostlo, chce říct,
že má sílu žít...

Mohli jste mě milovat
A mohli mě zatratit,
ve vínku jsem měla dáno
ve světě se neztratit...

Přemýšlení propadat
a tápat v lesní temnotě,
léčit srdce zlomený
v absolutní samotě...

Nechat přijít den, kdy
z dívky naivní je dospělá...
Otočit ty teorie a uvěřit
v anděla...

Žít si ve svý bublině
a nepouštět si k tělu ty,
co snažili se ublížit,
ty, co za to nestojí...

Nechat se tak inspirovat
názory těch, co tu jsou,
ačkoli je nevidím,
tak cítím, pořád se mnou jdou...

Jsou to kamarádi,
jsou to přátelé...
Sice jenom hrstka...
Ale i to je někdy dost...

No tak pojď,
zkus si žít
s nedostatkem
nadějí...

S pocitem,
že osud psal
někdo silně
bezcitný...

A pak uvidíš
v krvi svýho anděla,
jako já viděla
a od tý doby vím, že MUSÍM žít...

Kdo řekl, že je to
překrásný?
Jde o to
po každym pádu vzít

zbytky sil, úcty
a nadějí...
Že spolu můžeme
odejít...

Kdo to byl?
No kdo to řek?
A kdo dokázal,
že vždy je lék

na bolest
a zklamání?
A čas to všechno
zachrání...

Za poslední rok jsem
tolik štěstí poznala,
za předchozích dvacet let
jsem jenom k zemi padala...

Nemůžu si zvyknout
na úspěch a na city...
V neposlední řadě
pořád zbývají mi vzpomínky...

Nepříjemných, těch je víc
a noc co noc se vrací sny
o konci a zhroucení
vzdušných zámků, jistoty...

Ačkoli šťastná jsem,
i když by mohlo být i líp,
nedokážu zapomenout,
nedodržet dávný slib...

Nepomstít se, nedat svoji
krev za krveprolití
zbytečný a do budoucna
tak zoufale křičící...

Tak pojď,
zkus si žít
dny a noci
v kůži mý...

Když srdce
běsnící
dohání tě
k šílenství...

Vzpomínky mám,
klidně ti je odprodám,
já se s nima nesrovnám,
ať jsem, jak jsem statečná...

Kdo řekl,
že je to kouzelný?
Po boku andělův
stín teď mít...

Řešením není si
ublížit...
Když někdo zahynul,
abys žít...
Mohl ty!

Přísahám, že jeho jméno
nejradši bych nosila,
zachránil mě, je to pět let,
co jsem vnitřně dospěla...

Od tý doby svět se mění
a poslední rok krásný byl,
s kamarády při setmění...
A pak se mi zalíbil...

Někdo, kdo mi sice
život radikálně nezměnil,
ale přišel v pravou chvíli,
a překrásně ho ovlivnil...

Naučil mě milovat,
i po tom, co mi ze srdce
zbýval jen kus kamene
a hle – i kámen miluje...

Přála bych si, aby jednou lahev
vína svý dno neměla...
Aby píseň, když jsem s ním,
konec jen tak ztratila...

Aby jednou pochopil,
jak moc je pro mě výjimečný,
abych měla právo nechat mu
ruce svý na tvářích...

Všem těm, co mě ovlivnili,
napsat veršů několik,
aby nepochybovali,
že budou v mym srdci žít...

Nadále a poklidně
a speciálně pro Tebe
- pozdrav z tak přízemní země
posílám až do nebe...

Tak pojď,
zkus si žít...
Přes den tolik
silný být...

A přes noc
pochopit,
kolik jeden
život stojí...

Ve dne být
bezvěrcem,
silným
a statečným...

A v noci
budeš rád
přijímat
i podobojí...

Kdo řekl,
že je to úžasný?
Kdo řekl,
že mi to závidí?

A jestli něčeho
bát se mám...
Budu to já,
z koho strachy umírám...

Pod svícnem tma největší,
tam se dobře schovává...
Tady třeba i na něj
pořád ráda vzpomínám...

Vložil naději v činy mý
autor věty: "Kdo jiný...
Řekni, kdo jiný,
kdo jiný, když ne Ty?"

žádné komentáře | přidat komentář

Nám se neschováš (for L.T.W.)

24. srpen 2009 | 21.55 | rubrika: básničky a texty

Příběh bez happyendu znám,
krátký a stručný,
na čela spocený se
prach nám lepí...

A proč tu se mnou jsi?
Jdi si po cestě svý!
Ta má je děsivá,
naděje mizivá...

Dveře jsou tady,
otoč se zády!

Útěk je zbytečný
a naivní...
Kam utíkáš?
Jim se neschováš...

Příběh, jenž pravdu vysvětlil,
krutou a jasnou,
na srdce běsnící
svou ruku krásnou

Anděl mi pokládá.
někdo ho požádal?
Když jsem se modlila,
aby mi z mrtvých vstal...

Okno je tady!
Přileť, je tady!

Útěk je zbytečný
a naivní...
Kam utíkáš?
Jim se neschováš...

Oči jsou všetečný...
A ztemněly...
Kde býval jas,
zbyla pouhá zášť...

Proč se mnou zůstáváš?
A o co požádáš?
Děláš to snad jen tak?
Bože, jde z toho strach...
Jaká je šance,
že utečeme?

Nemusím utíkat!
A když mám strach,
křídla svá
sám mi nabízíš...

Nemusím utíkat!
A všech se bát...
Když mám strach,
Ty mě uklidníš...

Na mlžnym oparu
Tvá svatozář...
tvář lidskou máš
a kouzlo andělský...

Útěk je zbytečný
a naivní...
Kam utíkáš?
Nám se neschováš...

žádné komentáře | přidat komentář

Touha chránit (For L.T.W.)

16. srpen 2009 | 21.29 | rubrika: básničky a texty

-SOAD - Stealing Society-

Oko všechno vidí,
naše duše nenávidí...
naše duše nad propastí...

Svoje síly spojme,
spolu zbrojme...

Jen my uvěřili,
Jen my pochopili,
vysvětlili...

Srdce všechno vnímá,
naše duše – černá díra...
Do neznáma ten první krok

my jsme udělali,
litovali? Nikdy!
Jen měli jsme strach...

S myslí otevřenou,
povznešenou...

Ještě šanci
jeden život zachránit,
ještě jednu šanci mít
a hned ji využít...

Lepší živej srab,
než mrtvej hrdina...
A takhle náš příběh
vlastně začínal...

A od tý doby
unikla jsem smrti snad
víckrát než by si smrtelník
mohl přát...

Uvěřili jsme
ve smysl života?
Může někdo smysl
životu snad dát?

Pohled bolí,
bolí nás i vzpomínka,
na cokoli, není
žádná výjimka...

Bolí myšlenka
na bolest samotnou,
vyvolává touhu chránit
nezkrotnou...

Bolí to, co radost
dřív nám nosilo,
utěšuje to, co nás
dřív trápilo...

Změnilo se všechno,
nic nám nezbylo...
nic co by snad časem
třeba slepit šlo...

Spolu zbrojíme
a spolu žijeme...
A přitom po nikom
nic nechceme...

žádné komentáře | přidat komentář

Ze tmy pekel v světlo ráje

14. srpen 2009 | 23.36 | rubrika: básničky a texty

Odpusť mi bože,
spínáš svoje ruce...
To je vtip? Cože?
příběh končí v půlce?

Ze tmy pekel v světlo ráje,
Cesta těžká, daleká je...
Cítíš v sobě tolik síly,
Abys mohl...

Přiznat svou vinu,
zatratit svou duši...
Pochopit život,
smích i pláč ti sluší...

V plamenech se nechci zmítat,
nenávidět, přitom mít rád...
Cítíš v sobě tolik síly,
abys mohl jít?

Ustát všechna podezření,
čest si zachovat...

Dobře, ale co se změní?
Ty máš sílu vstát?

Ze tmy pekel v světlo ráje...
Kdo by na to měl?


žádné komentáře | přidat komentář