V barevných obrazech (For L.T.W.)

31. prosinec 2010 | 01.42 | rubrika: básničky a texty

=> Unheilig - Halt Mich <=


"Na temnou oblohu
Ti barvy vystřelím,
aby Ti rozjasnily svět...

Na cestu posvítí,
možná směr ukážou
a pak se ještě změní v květ..."

Je to tak úžasné,
až se mi tají dech,
vždyť vidím život svůj
v barevných obrazech,
je to tak úžasné,
tam, v božských Drážďanech...
Teď ukaž Ty svůj svět...

Na temnou oblohu
dopadá červená,
co asi může znamenat.

Krev v žilách, srdce snad...
A bílá? Křídla Tvá...
Kolikrát ještě odříkám
zpověď...

Je to tak úžasné,
až se mi tají dech,
ve dne nade mnou bdíš
a v noci čaruješ,
domov máš v překrásných,
božských Drážďanech...
Daleko ode všech,

kteří mi neuvěří nikdy,
že od Tebe svou sílu mám
a barvy na obloze, pestrý
posíláš k výšinám!

A symbolicky v tento den
vzdaluješ se o krok zas...
Kdyby o krok, o jeden,
jenže Ty už utíkáš
dlouho...

Je to tak úžasné,
až se mi tají dech,
vždyť naše setkání
v barevných obrazech
může být skutečné...
Tam, v božských Drážďanech...
Když tam zůstaneš...


žádné komentáře | přidat komentář

V zrcadlech

26. prosinec 2010 | 23.55 | rubrika: básničky a texty

=> Unheilig - Spiegelbild <=

Až se ze snů probudíš,
a až znova vyslovíš
jméno prokletý...

Svět se znova otřese,
dál už ďábla nesnese,
natož jeho sny...

Jak se zbavit přízraků,
hlasů v hlavě, strašáků?
Jak se zbavit pocitu,

že lecos se dá překonat,
cokoli, na každý pád,
když jsi tu...

Jdou tiše nad hlavami všech,
někteří je nevidí
a někteří z nich mají strach.

Jdou tiše a neslyšeně dál,
jestli nezačal ses bát,
teď je správný čas...

Jedním okem sledují,
jedním uchem slyší nás,
jednou rukou uchopí,

a jestli ještě nemáš strach,
můžeme překročit práh
našich nadějí...

Jednou nás doprovodí k ráji,
na rozloučenou dají

jednu dobrou radu navždy,
každý by měl jít

cestou svou, sám si ji šlapat,
bez zásahů, bez pomoci, zázraků...

Jednou nás doprovodí k ráji
přízraky z hlavy tvojí,
neboj, jsem tu já!

Vidíme je v zrcadlech,
do čela jim vrývá spěch
vrásky hluboký...

Vidíme je v zrcadlech,
jejich zjev nám tají dech,
jsou šílený...

Ačkoli je odháníš,
přicházejí blíž a blíž,
jsou naobtíž...

Ať se jednou probudíš
a sám sebe nepoznáš,
toť jejich cíl!

Jednou nás doprovodí k peklu,
na rozloučenou řeknou,

že kdo se tak zvlášť lehce poddá
přízrakům, nemá šanci.

Jednou nás doprovodí k peklu,
na rozloučenou šeptnou,
jste naivní...

A až se budeš v pekle smažit,
nezapomeň blahořečit...
svoje sny!

Ať se snaží, ať si jdou!
Stejně se nám nesplní
a přízraky v hlavě mý
mě jenom zabíjí!
Pomalu...

Jednou nás vrátí zpátky na zem,
"Co seš? Snad ňákej blázen?"

Když člověk svýmu srdci věří,
těžko asi odpoví...

A tak se lehce poddá citu,
stejně jako led klouže...
Tak on sám...

Veze se sám po něm dál,
sám je raněn, sám je soužen...
Přízraky!

žádné komentáře | přidat komentář

Dotyk hvězd

26. prosinec 2010 | 01.27 | rubrika: básničky a texty

=> Parov Stelar - Let´s Roll <=

Hvězdy nestačí počítat,
hvězd se musíš dotýkat,
když jedna letí na východ,
tak druhá bere zpětný chod,

mohou tančit oblohou,
řekni mi, co nemohou.
Velký třesk je jejich job,
na západ i na východ...

Jen jdi
a vem si svůj díl,
vem si to, o čem jsi snil...

Tak běž
a nestůj tu jen,
nadešel tvůj velký den...

Těch hvězd,
co nad hlavou
plují jasnou oblohou

je dost,
S jakou námahou?
Řekni mi, co nemohou.

Tak běž,
ony jdou.

Víš, jak to je,
každá z nich nás přežije.
Víš, jak to je,
každý z nás to zažije.

Těch cest,
který vedou nás,
když osud nás nechá napospas

všem dnům
sychravým,
představám a hloupým lžím...

Víš, jak to je,
když hvězda sem
padá dolů, naše Zem
místo, aby tleskala,
atmosféru servala...

žádné komentáře | přidat komentář

Cestou zavátou (for my guardian angel)

25. prosinec 2010 | 00.58 | rubrika: básničky a texty

=> Unheilig - Winterland <=

Šlapu cestou zavátou,
a tváře hoří mi,
vydávám se za sonátou,
tóny z dáli překrásně

zní, na síle nabírají,
jak se blížím k nim...
Síly čerpám, sil mám dost,
ačkoli, ačkoli...

Cesta je daleká
a sníh se stále snáší...
nechci Tě polekat,
a tak skoro nedýchám...

Nechci Tě polekat,
ještě zapaluji svíci,
Vánoční modlitbu
tiše posílám...

Přála jsem si každý rok,
aby ses objevil,
a protože jsou Vánoce,
tak abys už nemusel

odejít zpět tam,
kam zatím nemám právo jít,
ale kam jsem měla čest
Tě jednou doprovodit...

Jdu cestou zavátou,
zvony právě půlnoc bijí,
jdu za svou sonátou
mešní víno z číše pít...

Jdu cestou zavátou
a u srdce mě pálí,
proč plakat nad ztrátou?
Vím, že tu stále jsi...

Cesta je daleká
a z nebe padá hvězda,
svý přání zašeptám,
ať ho slyšíš jen Ty.

Cesta je daleká,
a tak píšu Ti pár veršů
o přání vánočním,
snad ho jednou vyslyšíš...

žádné komentáře | přidat komentář

Cestopis života

3. prosinec 2010 | 21.38 | rubrika: básničky a texty

"Víš, s ohněm a náboji
sis neměla hrát..."

Dětská hra se zvrtla v život,
nebezpečný pocity.
Já jsem já. Ale kdo jsi ty?

"Plamen šlehá do tváří,
zažene ten chlad,
který umím způsobit."

Jsi život nebo jen děsný sen?
Budeš odhalen?
Jsi život nebo ten, kdo nám
píše osud, když je sám

zklamán událostmi, lidmi a sny.
Píše cestopis.

"S ohněm neměla sis hrát,
věděla jsi, co přijde pak."
Cesto má, klikatá!

S tím ohněm jsem neměla si hrát,
strach by mi neuškodil.
Vůbec ne.

Naopak, naopak!
Jdu svý tmě vstříc!

Ujíždím a nestavím,
jenom plamen svic

směruje mě do dáli
a odhazuje strach.

Zapalte hranici,
já chci riskovat!

Zásobník jest vyprázdněn,
pojeď radši pryč.
Začínám mít už
trochu strach...


V dáli klikatí se cesta ještě má...
Jak bude dlouhá, co čeká nás?
Ustelu si na vavřín?

V nejlepším chci přestat
jak správný hráč.
Cestopis uzavřít.

Cesto má, trnitá,
ještě mě veď.
poznám to a ucítím
to správné "teď"...

Ujedu, uletím,
bez pozdravů.
Zatím jen tak nastíním,
jen pro představu.

Cesto má, klikatá,
ještě mě veď.
Hlavou svou prorazím
snad každou zeď.

žádné komentáře | přidat komentář

Dívka, muž a nebe (for my guardian angel)

28. listopad 2010 | 22.28 | rubrika: básničky a texty

Stává se Tvým pravidlem
navštěvovat moji zem.
Když přemůže mě sladký sen,
sneseš se sem obestřen

záhadou půlnoční...
Lampa a stín

cestu určuje
spolu s osudem.
Všechno, co mě potkává...

Mladá, ano, naivní?
Ba ne, dávno zbavená
předsudků a denních lží,
lidé jsou tak podivní...

Nebe je daleký,
však Ty jsi blíž...
Já Tě neslyším,
já Tě nevidím,
ale přesto vyhlížím...

Jedna dívka a jeden muž,
Osud cesty propojil,
je tomu tak dávno už,
přijali jsme obojí...

Tvý nebe...
Zem moji...
Tvý nebe...

Tvý nebe se zamračí,
jednou vzletět? Nestačí!
Let nad městem a střemhlav zpět,
ne, nemám chuť vystřízlivět.

žádné komentáře | přidat komentář

Něžná hra (for Chosé)

12. listopad 2010 | 21.23 | rubrika: básničky a texty

Když narodíš se do doby,
kdy svoboda se násobí,
můžeš šťastný být.

Když narodíš se, štěstí je,
že spoustu toho přežiješ
a něco chceš...

Mám důvod!
Mám tu klíč ke štěstí...

Tiše se zadívám,
dobrovolně se Ti poddávám...
A skromný přání mám
- I´m asking you to take me
to safety this time...
*

Jsem láska, tiše přicházím,
však Tvoje srdce rozruším...
"Vždyť já už to vím."

Když Tvoje ruka po tváři
mojí sjíždí níž a níž...
"Ty to ráda oplatíš..."

Jak anděl
máš křídla ochranná...

Zaženu strach a chlad,
jen mě hlaď tak jemně jak tolikrát,
když líbám Tvoji tvář,
tak mám skromný přání
- ať chráníš moji čest...

Vždyť víš...
Když spíš, s vlasy Tvými
moje prsty hrají hru
něžnou, krásnou...

A pak Tě zvu
do snů svých, tak...

Take me
to safety...

(
*I´m asking you to take me to safety this time. – Přeju si, abys mě vzal do bezpečí.
** Take me to safety... - Vezmi mě do bezpečí...)

žádné komentáře | přidat komentář

Ruce potřísněný krví (For L.T.W.)

19. říjen 2010 | 22.36 | rubrika: básničky a texty

=> UNHEILIG - Sternbild <=

Jistota? Není.
Asi, možná, snad...
Tíha našich činů
mě drtí bez zásad...

Jakkoli bezmocná
se cítím, povstávám...
A na celý svět křičím,
že se mu jen tak nevydám...

Kdekoli na světě
je Tě potřeba
a Ty ztrácíš čas se mnou...
Proč? Já to nechtěla...

Ale když si člověk zvykne,
tak ta ruka ochranná
mu nakonec i chybí,
když zrovna sílu nabírá...

Někdy se ptám sebe sama,
je to pocta a výhra,
dar danajský?

A ruce potřísněný krví
cizích lidí se zase
třást začaly...

Mám ráda klid,
když krajina za oknem
se míhá a ubíhá...

Jen mysl šílí
v pomyšlení na Tebe
a na mě... a na nás dva!

Shodou všech dohod
a shodou našich osudů
nad světem létáš
a já Tě jistím zespodu...

Po zemi chodím
a Ty na mě shlížíš tak,
že ten, kdo nevnímá Tě
věří na zázrak...

Někdy se ptám
sebe sama, proč proboha cítím,
jak houstne vzduch?

Mám ruce potřísněný krví
cizích lidí a v srdci
podivný vzruch...

A nejsem vrah!
Vím, že jsem předurčena
k záchraně...

Ty ruce potřísněný krví,
jenom v mysli...
Chtějí předat moc!

Předat ochranu!
Předat moc!
Splatit ochranu!

žádné komentáře | přidat komentář

V krajních mezích (For L.T.W.)

11. říjen 2010 | 23.40 | rubrika: básničky a texty


=> Hurts - Illuminated <=

Viděl jsi záři
nad stromy, když se odrazila
v mý tváři?

Nebál ses děsů,
když z keřů vylétala
ta hejna ptáků?

Vylétala na znamení,
že se blíží usvědčení
nás dvou...

Že se blíží moment zkázy,
a co snář? Jak ten se tváří!
Jdou, jdou...

Sledují osud
a když se mírně nahne,
v horší ho mění...

Děsy...
Když síla slábne
a najednou už není,
jsme zatraceni?

Smrt je krásná, bezbolestná,
nepochopí, kdo ji nezná...
Věř dál...

Kdo se poddá chvíli žití,
nepochopí krásu bytí
v krajních

mezích...

Proletíme mlhou ranní,
milovaní, leč vyhnaní,
my dva...

Pod námi jen zem je holá,
nebe pláče, nebe volá
nás dva
hledá...

žádné komentáře | přidat komentář

Jméno, který nosit se mi chtělo (a chce)

20. září 2010 | 00.12 | rubrika: básničky a texty

=> UNHEILIG - Schutzengel <=

For L.T.W.

"Jsem s Tebou, jsem rád na světě,
nad Tebou držím svou vlivnou stráž,
má ruka vždycky střeží Tě,
ať vnímáš mě či nevnímáš...

Byl černobílý celý svět,
pak stačilo Tebe uvidět...
Pojď, rozjasníme oblohu,
vystřelím na ni pro Tebe květ...

Květ ze světel zlatý,
srdce, nevinný a svatý,
to moje..."


A jediný jméno, který
nosit se mi chtělo,
to Tvoje...

"Mám čas, mám sílu
šlapat cestou Tvou
před Tebou...

Máme spoustu šancí,
povedu Tě
slepou uličkou...

Hlídám, děláš, že spíš?
Nejednou mám pocit, že mě nenávidíš..."


Nikdy neodlétáš...
Nejednou mám pocit, že mě docela znáš...

"Sdílím s Tebou Tvoji skrýš,
díváš se na mě, a nevidíš...
já vládnu času, prostoru,
vše dám za pět minut rozhovoru..."

Kdybys mluvil, tak co bys řek´?
"Z karet bych udělal vějířek,
abych tu s Tebou sám chvíli stál,
Abych měl pocit, že Tě uhlídám!

Na rameni slzy,
víš, že ty mě vždycky mrzí..."
Jsou moje...


A jediný jméno,
který nosit se mi chtělo,
To Tvoje...

"Miluju tu chvíli,
kdy se spánku
lehce oddáváš...

Přikryju Tě křídly,
se vší úctou,
teplo uvítáš...

Hlídám, děláš, že spíš?
Nejednou mám pocit, že mě nenávidíš..."


Nikdy neodlétáš...
Až na tenhle názor mě snad docela znáš...

Miluju tu chvíli,
kdy  mě ruka
anděla

Ze země zas zvedá,
"Copak, Tys to snad
věděla?

Hlídám, řekni, už spíš?
Nejednou mám pocit, že mě nenávidíš..."

Nikdy neodlétáš...
Tohle není pravda! Ale jinak mě znáš...

žádné komentáře | přidat komentář