První a poslední

5. prosinec 2008 | 23.30 |

K podivným výšinám

Záhadným údolím...

Vítr mi dává sil,

Už mě nic nebolí...

Křídla mi dává,

Sebral je andělům,

Ze mě se stává

Ten, kdo uvěřil snům...

Ten, kdo pláče s východem

Slunce, líbá svoji zem...

králem snů by se chtěl stát

prvním a posledním...

Horský sráz na koni sesvištět

A krajinou královskou v sedle jet

A lehký sníh od kopyt vidět,

Jak se vznáší ...

Nad hlavou mraky se střídají

A oblohou hvězdy si létají,

A ruka Tvá zahřívá ruku mou,

Když sním...

O prvním a posledním...

Až na dno problémů,

Jak na dno moří mých,

Snadný je proniknout,

Když už mě nebolí

Křídla poraněný jsou,

Jenže je vítr hladí s tmou...

Splývám s velkou jednotou

A zářím...

Na skalách se v slunci vyhřívat

A lesem pak před tebou utíkat

A nechat hrát melodii, co máš rád,

Tak akorát...

Hlubinou srdeční komory

Se prodírá šíp lásky,

Nebolí to, křídla mám,

Vítr je andělům vzal...

Pro mě!

Za chvíli se nebe sešeří

A utečeme zas ven ze dveří

A utíkat budeme celou noc,

Tmou temnou...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře