Posel

29. prosinec 2008 | 22.12 |

Spadaný listí jen tak sbírá,

Vítr ho znovu rozfoukal...

A na co pravou rukou sáhne,

Ve zlato hned se promění...

Do země se dívá,

Skrývá svoje tajemství...

K nebi obrací se

A nese vzácný poselství...

Předurčen osudem,

Předurčen, aby šel

A svý srdce nabízel lidem...

Chybí mu tvoje tvář,

Jen pohlazení, polibek,

Aby usínal s klidem...

Zapadající slunce prosí,

Aby ho nenutilo jít...

Aby zas nemusel jít domů

A sám se k spánku uložit...

Do polštáře slzy

Vsáknout už se nestačí...

Tajemství v sobě skrývá,

Nemůže říct, že otáčí...

Světem otáčí sám

A jenom ruky mávnutím

Může uklidnit bouři...

Svoji sílu by dal,

Jen aby poznal lásku tu,

Po který tolik touží...

Kde jsi, když je tu sám?

Počká rok, dva, tři,

Ani věčnost mu nevadí...

Jen aby tě zas hladit směl,

skoro zapomněl,

Že už to dělal...

Předurčen osudem,

Předurčen, aby k lidem šel,

Aby dobro jim snášel...

Aby všichni mu vstříc šli,

Ale aby obchod mu

Zas tak moc nevynášel...

Kde jsi, když je tu sám?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře