Věřit pravdě

22. květen 2009 | 20.54 |

Za dvě stě let

V náruče si padnou...

Na svou zkřivenou tvář

Hodí úšklebek zas...

To se nezmění...

Za dvě stě let

Květiny jim zvadnou...

Žádná nebeská zář,

pak jim vyprší čas...

Až padne i strom poslední

A řeky budou otráveny,

Vojáci přestanou se bít,

Budou chtít zpátky svoje ženy...

Až padne pocit jediný

A ve hře budou meče, nože...

Ženy se začnou zajímat

A budou chtít zpět svoje muže...

Za dvě stě let

Shoří v žáru pekel...

Jako odplata od boha

Bude smrti ulička...

Za dvě stě let

Nebudou stát domy...

Dějiny – kolotoč,

Nikdy nevíš jak, proč

Se štěstí odvrátilo...

Až za lásku život položí

Všichni ti ozbrojení muži,

Pánbůh svou mapu rozloží,

Do srdce bodne si pak růži...

Až tady pánbůh nebude

A lidi začnou věřit pravdě,

Na moje slova dojde, když

Zkamenělý srdce se najde...

Až padne i strom poslední

A řeky budou otráveny,

Vojáci půjdou, najdou si

Ty svoje vyvolený ženy...

Pro lásku, všeobecný cit

Zvolí si mír? Mně je to jedno...

Za dvě stě let tu nebudu,

Nad sebou budu mít zem lehkou...

Až padne i muž poslední,

Vymřete jako kdysi rody

Šlechticů, kteří chtěli žít

Navzdory osudu chtěli hody...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře