V zrcadlech

26. prosinec 2010 | 23.55 |

=> Unheilig - Spiegelbild <=

Až se ze snů probudíš,
a až znova vyslovíš
jméno prokletý...

Svět se znova otřese,
dál už ďábla nesnese,
natož jeho sny...

Jak se zbavit přízraků,
hlasů v hlavě, strašáků?
Jak se zbavit pocitu,

že lecos se dá překonat,
cokoli, na každý pád,
když jsi tu...

Jdou tiše nad hlavami všech,
někteří je nevidí
a někteří z nich mají strach.

Jdou tiše a neslyšeně dál,
jestli nezačal ses bát,
teď je správný čas...

Jedním okem sledují,
jedním uchem slyší nás,
jednou rukou uchopí,

a jestli ještě nemáš strach,
můžeme překročit práh
našich nadějí...

Jednou nás doprovodí k ráji,
na rozloučenou dají

jednu dobrou radu navždy,
každý by měl jít

cestou svou, sám si ji šlapat,
bez zásahů, bez pomoci, zázraků...

Jednou nás doprovodí k ráji
přízraky z hlavy tvojí,
neboj, jsem tu já!

Vidíme je v zrcadlech,
do čela jim vrývá spěch
vrásky hluboký...

Vidíme je v zrcadlech,
jejich zjev nám tají dech,
jsou šílený...

Ačkoli je odháníš,
přicházejí blíž a blíž,
jsou naobtíž...

Ať se jednou probudíš
a sám sebe nepoznáš,
toť jejich cíl!

Jednou nás doprovodí k peklu,
na rozloučenou řeknou,

že kdo se tak zvlášť lehce poddá
přízrakům, nemá šanci.

Jednou nás doprovodí k peklu,
na rozloučenou šeptnou,
jste naivní...

A až se budeš v pekle smažit,
nezapomeň blahořečit...
svoje sny!

Ať se snaží, ať si jdou!
Stejně se nám nesplní
a přízraky v hlavě mý
mě jenom zabíjí!
Pomalu...

Jednou nás vrátí zpátky na zem,
"Co seš? Snad ňákej blázen?"

Když člověk svýmu srdci věří,
těžko asi odpoví...

A tak se lehce poddá citu,
stejně jako led klouže...
Tak on sám...

Veze se sám po něm dál,
sám je raněn, sám je soužen...
Přízraky!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře