Krátký film

5. prosinec 2008 | 22.45 |

Do života promítá se Ti

vlastní smrt...

na srdci máš jen otázek

několik...

"Co mám dělat, abych přežil ten

den, kdy nejspíš budu zatracen?

A co smrt samotná,

bolí nebo nebolí?"

Mám jen smutný vzpomínky

na přátele, na sny, na domov...

Kde jsem kdysi mohla být...

Teď se jen ptám...

Co ke smrti mi chybělo:

A co mě při životě drželo?

Kde a s kým jsem dneska mohla být?

Hlavu mám ještě nad vodou,

ale tíží mě závaží na nohou...

jestli nebylo by lepší žít...

do života promítá se Ti

krátký film...

co jsi komu za trápení způsobil...

Proč se špatní z války vracejí

a proč ženy muže ztrácejí?

Proč je na nás osud takový?

Pak se můžu ptát...

Kdybych bývala to skončila,

čeho všechno bych se ušetřila?

Stačilo mi pár rozumných vět...

Kdybych nestála, ale letěla,

kdybych dopadla, tak duše má z těla

vydala by se hledat odpověď...

Teď mě všechno bolí

a v puse mám krev,

neslyším už ani

svůj vlastní řev...

Nic už nejde

vrátit zpět...

Není to řev,

je to andělů zpěv...

Chtěla bych se zase smát!

A mít důvod bezstarostně žít...

Ale tohle je ten přepych,

co já nemůžu chtít...

Co ke smrti mi chybělo

a co mě při životě drželo?

Co drželo srdce zraněný?

Stačilo jeden krok udělat

a žádný další trápení bych neměla...

Teď se budu muset zas jen bít...

Teď mě všechno bolí

a v puse mám krev,

to se nezahojí

a andělů zpěv

ukončí krátký film,

kterým můj život byl...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře