Město zázraků (Wunderstadt Dresden)

5. prosinec 2008 | 22.49 |

"Nedívej se na mě jako na vraha,

že by v očích byla vidět povaha?

Žiješ sice dál, ale ztratila's

něco po čem dlouho toužíš, toužila's...

Dívala ses na mě vteřin několik,

neříkej, že srdce Tě teď nebolí...

Po roce seš schopná o mně něco říct?"

Možná po roce to srdce dovolí...

Tmavý vlasy a modrý oči měl,

tak krásnou bytost svět ještě neviděl...

Díval ses na mě a ležérně

pil jsi víno, stál's jen kousek ode mě...

měla jsem pocit, že Tě odněkud znám...

a pak jsi zmizel v davu a já nevim kam...

Na místě jsi stál a já musela jít,

tak jako jde život a já teď můžu říct,

že hezčí bytost svět snad ještě neviděl

a neuvidí, ani kdyby sakra chtěl!

Modrý oči měl a byl jako z mých snů,

viděla jsem ho ve Městě zázraků...

cizinec, co by mi stejně neporozuměl,

ale hezčí bytost svět ještě neviděl...

bohudík a bohužel...

Jak ses zjevil, tak jsi taky zmizel hned,

možná jsi byl právník nebo kandidát věd...

byl jsi z Města zázraků, co dobře znám,

miluju ho, chci Tě vidět, přísahám!

Už šedých vlasů pár a modrý oči měl,

horký víno pil a pak se na mě zahleděl...

neříkal zhola nic, to promluvil můj vnitřní hlas...

zas, zas, chci Tě vidět zas...

svoji lásku sice mám,

ale Tebe bych ráda viděla..

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře