Tam u nebeských bran

5. prosinec 2008 | 22.51 |

Prodírám se noční tmou,

sotva stojím na nohou...

Dávno opustil mě strach,

ty zatracený misky vah...

K útěku mě odsoudí

    a jedno jim už je...

    že to, co dělám, účel má,

    i když beznadějně se

tady snažím něco dokázat...

Ve dne spát a v noci jít

a každou chvíli zabloudit...

tak žiju dál a budu žít

a před lidmi se budu krýt...

K útěku mě klepnutím

i soudce odsoudil...

na váhy se soustředil

a pak promluvil...

"ty už můžeš jenom utíkat..."

Jenom tvou důvěru mám,

to stačí ke štěstí...

Když mi věříš, život se žít dá...

Prodírám se noční tmou

a zahřívám se myšlenkou,

že u Tebe je bezpečí,

a tak zůstávám nad věcí...

Vždyť nejsem sama, koho osud trápí...

A jenom Tvoje slova vždycky platí!

Když k Tobě jdu, tak dveře se

otevřou dokořán...

dohromady tvoříme

dvojici bílých vran...

"Proč utíkáš?" "No před svým osudem..."

Když k Tobě jdu, tak dveře Tvý

otevřený mám...

společně to zkoušíme

tam u nebeských bran...

"Až přijde osud, my tu nebudem..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře