Jeckyll a Hyde

5. prosinec 2008 | 22.54 |

Mrazí mě jen letní žár,

spaluje mě touha, spaluje mě mráz...

jsem sen, co se dávno zdál...

přesto dennodenně plním se Ti zas...

Nepřítele miluji a při těle si držím

zločince a vrahy...

Nesnáším ty případy, co píšou

romantický řádky plný snahy...

Jsem

Spoutaná oběť

a přitom volná jako pták,

tohle jsou fakta,

tohle jsem já, už je to tak...

jsem prostě záhada

a řešit bys mě neměl víc,

jsem jenom hádanka,

co víc k ní říct?

Písek, poušť a všude prach...

ve vodách se ztrácim, v moři, oceánu...

jsem stvořitel, jsem i vrah...

žiju celou noc a spát jdu brzy k ránu...

Dopouštím se zločinů,

hříchů smrtelných a neodpustitelných...

a ráda dělám hrdinu,

anděla, co chrání

neochranitelný...

Zavřená v kleci

a přitom osud sám mi dal

úžasnej prostor,

aby si se mnou zahrával,

abych to přežila

a zas se zvedla ze země...

jsem Jackyll a Hyde,

no a kdo ne?

Slunce mi svítí

hezky přímo do očí...

ještě pár nocí

a můj svět se snad dotočí...

v tomhle se nedá žít...

už skoro nechápu, kdo jsem,

kdo je to ve mně a

já jsem kde?

Miluju život

a zároveň ho proklínám,

miluju osud,

i když ho lehkej nemívám,

jsem jako ozvěna,

co se vždycky odrazí

a pak se vrací zpět...

než narazí...

Jsem jako voda,

jsem kapka v moři

nebo sůl

jsem jenom člověk,

co se snaží být jen svůj...

občas se nechápe

a snaží se to vykřičet,

všichni jsou hluší...

je hluchý svět...

Naděje mizí

a víra rychle ubývá...

už je mi cizí,

to co jsem ráda mívala...

už je to všechno pryč...

i včera pozdě bylo snad...

teď, srdce, klidně křič...

ať je to znát...

Naděje mizí

a víra rychle ubývá,

už je mi bližší,

to, co jsem kdysi zavrhla,

už nemám důvod vstát

a na zemi jen neležet...

to mě zas srazil...

osud a svět...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře