Za dveřmi

5. prosinec 2008 | 23.06 |

Svět je dnes plný hříchu,

zkažený je celý,

přetvářka a spousta lží...

Mám promluvit v tom tichu?

To by všichni měli!

Buď tím, kým jsi, ne kým chceš být...

Přes den mám úsměv na tváři,

ten samozřejmým zdá se být...

Jen já dobře vím,

že když se dveře zavřou,

tak já vždycky zesmutním...

Nedat na sobě znát

myšlenky svý černý

a za úsměv skrývat pláč...

Za úsměv skrýt

všechnu svou zranitelnost, bolest...

a tvářit se jak správnej hráč...

Myslíte si, že směju se,

mám radost a chci zlepšit svět...

jen já dobře vím,

jak moc se měním,

když se zavřou dveře

zesmutním...

Má tvář se celá promění

na povrch vyjde trápení -

je znát na očích,

že nespím po nocích

a přemýšlím, jak budu žít...

Za dveřmi je jiný svět,

plný smutných pravd a vět...

Dobrá rada: "Směj se, směj,

ale hlavně nedávej

všem znát...

citlivost,

svou zranitelnost, bezmoc...

i beztak toho je dost..."

Dva světy dělí jeden práh

a realita je můj vrah,

jen já dobře vím,

jak se měním za dveřmi

a přemýšlím, jak budu žít...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře