Větrem ošlehaná tvář

5. prosinec 2008 | 23.06 |

Ve hvězdách číst

a každou noc

je mít snad blíž než nadosah,

chtěla bych zas tu šanci mít...

Ve hvězdách číst

a přemýšlet,

kolik mi ještě zbývá let

a v chladu poklidně si žít...

Setmí se nebo rozední?

Půl roku všichni čekají...

Pak přijde rozbřesk,

já jistě vím...

Sem se tolikrát vrátím...

Přes celej svět bych klidně šla,

jen abych zase viděla

ten krásnej obraz severu,

nic jinýho už prostě neberu...

Na slunci vyhřívat se jen...

a každej další den si přát,

aby to bylo napořád...

Ať půl roku se nestmívá

a když se vzhůru podívám...

na obloze mám jízdní řád...

pak stejně budu muset pryč

a v srdci budu nosit klíč...

Za rok se musím vrátit tam,

kde je chladný, drsný ráj...

Přes celej svět bych klidně šla,

jen abych znova cítila

za zády jen polární zář

a větrem ošlehanou tvář...

Když zavřu oči, vidím milióny

pomníčků lidí, kteří tady byli...

A pak se musim vrátit do šedi

města a polární kruh mizí v dáli...

Přes celej svět bych klidně šla,

jen abych jednou dostala

dobrou noc od seveřana...

A pak tam třeba někde zůstala...

Vracím se mlhou, deštěm, tmou

a moje city nemohou

pochopit návrat do země,

kde je jen zloba,

kde je jenom spěch...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře