Dorian Gray (For E.R.)

5. prosinec 2008 | 23.09 |

Kolik lidí jako

jsem já, znáš?

Co všechno pro mě

uděláš?

A lituješ svých omylů

jako já?

Časem mi osud nastavil

zrcadlo, čímž mě napravil...

Mým zrcadlem je duše Tvá,

to chápu...

A tak si říkám "radši pryč,

pryč, pryč od těch dob,

kdy jsi milovala snad jen

infantilní pop"...

Čím víc poznávám Tebe

a celej svět,

tím víc se mi chce křičet,

že "punk's not dead"...

Že prožila jsem něco,

co chci vytěsnit...

A kolikrát to může

pěkně těžký být...

Že na změnu je pozdě,

ale snaha má být

a že v lepším světě

by snad šlo líp žít...

Dívám se na nebe,

trochu času mi dej,

působíš na mě tak

jako Dorian Gray...

To, co prožíváš,

nemáš ve tváři,

v srdci ukrýváš

svoje pocity...

Pro sebe necháváš

si svý omyly,

do srdce vyrýváš

svoje myšlenky...

Jsem to já, kdo je zná,

jsem jako Ty,

to chápu, tak to ber...

Udělat něco dlouho chci,

něčím si hlavu pročistit...

Myšlenky chci si přetřídit,

to chápu...

Vymazat svoji minulost,

špatnýho toho bylo dost...

Vyměnit svoji společnost,

aspoň trochu !

Dívám se na fotky,

Ty na paměti měj,

že my dva jsme přesně

jako Dorian Gray...

Nastav tvář, podej mi

ruku svou, říkej dál

"pro mě jsi královna

a já pro Tebe král,

padá hvězda, rychle

něco si přej,

ať navždy jsme

jako Dorian Gray..."

Ať není vidět ve tváři

naše trápení...

Snad jenom Tebe takhle znám

a Ty jsi jedinej a sám,

kdo do mý duše nahlíží,

když myslí...

Tak pryč od omylů a dob,

kdy zněl mi v uších jenom pop...

Realita byla zkreslená,

to chápu...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře