piittii.i-rbk.cz

13. březen 2011 | 22.53 | rubrika: básničky a texty

Blog byl přesunut na adresu piittii.i-rbk.cz , a to z důvodu nevěrohodnosti serveru "sdeluje.cz". Těším se na vaši návštěvu. :-)

Později (snad bez komentáře)

12. březen 2011 | 18.10 | rubrika: básničky a texty

=> Nightwish - Eva <=

Poručíme času, když
tušíme, že vyprší?
Kolik potřeba je sil,
zázraků a dobrých víl?

Když slovo jediný
na rtech úsměv vykouzlí,
když úsměv pohladí,
tak mizí stín...

Máme na výběr?
Kostky jsou osudem
vrženy, jen dopadnout
a zpečetit další krok...

V dlouhé kruté hře
náznaků, pohledů a snů
se zdá být šance tak mizivá...

Modré z nebe, víc a víc!
Na bolest teď nemysli,
ta přijde až později,
později nás ochromí...

Pak při třetím růženci,
srdce otevři...
Proč se vůbec modlím?
Vím, že osud náš

nelze obměkčit,
posunout, upravit,
nelze ho uprosit,
ani se z něj vykoupit...

Když se ztratím, tak
zabloudím, zabloudím...
ve spleti svých snů
a osudu to dál bude fuk...

V Hradu smrti přebývám
sama sobě záhadou
a ani já už občas nevnímám...

Co je sen... a co pravda jest.

Tiše si to užívám...
Ze všech těch krutých her
život je nejspíš tou
nejhlubší a nejsladší...

Když i úsměv nás pohladí...
A za slovo bychom snad
sepsali smlouvu ďábelskou...

žádné komentáře | přidat komentář

Tati 2 (2, protože "Tati" už tu někde je)

22. únor 2011 | 22.03 | rubrika: básničky a texty

Čím víc mě znáte, tím nepochopitelnější se vám to bude zdát. A PRO MÝHO OTCE TO NENÍ !!

=> Franz Ferdinand - Auf Achse <=

Díváš se,
posloucháš mě,
vnímáš mě
a mně zdá se,

že pohled
mluvit umí,
z pohledu
vyrozumím...

Hlava bolí,
oči pálí,
srdce křičí,
rozum stojí

nad city,
složitostí.
Dát sbohem
průhlednosti?

Nikdy sis nepřál, abych
řekla Ti "tati"...
Protože city to
nevyvrátí.

Nikdy sis nepřál nic,
v klidu žít pouze.
Teď slova nemáš
a díváš se dlouze.

Čím víc přemýšlíš,
tím víc bloudíš, sám...
Na hranici dvou světů,
tančíme.

Čím víc se vyhýbáme,
tím víc se potkáváme,
čím víc se uzavíráme,
tím víc se poznáváme...

Čím víc se snažíš splynout,
tím víc se odlišuješ,
čím víc víš, víc se trápíš
na baru zapíjíš svůj žal.

Nikdy sis nepřál to
oslovení.
A dneska chápu už,
co se tím mění.

Nikdy sis nepřál nic,
jen žít v klidu.
A čím víc snažíš se,
tím víc...

"Tatínku..."
V očích slzy...
Celý je to tak nesmyslný...

Čím víc víš, tím víc chceš
na baru zapíjet svůj žal.

žádné komentáře | přidat komentář

Jak se mluví s anděly (For L.T.W.)

12. únor 2011 | 01.49 | rubrika: básničky a texty


=> M.& K. Sanders feat. Peter Heppner - Aus Gold <=

Do sešitu jméno jemnými
tahy vepsala jsem, vzpomínám...
A s nadějí v srdci
ho obtáhla, jednou, dvakrát, třikrát...
a prosila tiše:

"Jen
pokoř svoje zranění
a já za Tebe kříž
na svůj krk navždy dám...

Ať víš, že mě máš...
Ať vím, že Tě mám..."

A to zvláštní jméno se vrylo hned
do srdce, tak silně, poprvý - naposled...
Už nechci znova vidět, jak prostý je,
že nás klame zdání
a jak přijít o klidný spánek.

Jen
řekni mi, proč zrovna já?
A proč vůbec Ty?
A kdo co tím vyhrává?

Jak se mluví s anděly?
Skrz životní předěly.

"Místo jména otce
bys radši moje nosila,
ale zkus někomu říct,
proč ses tak rozhodla.

A zkus někomu vysvětlit,
že nejde o lásku,
jde o naše životy
střídavě na vlásku..."

Tak jak?
Jak se mluví s anděly?
A kolikrát za život smím
Ochutnat ten pocit, že
se mnou jsi, že mě zachráníš...

Než přijde můj pád,
vím, že Tě mám.

žádné komentáře | přidat komentář

Křídla nám spálí mráz

30. leden 2011 | 21.45 | rubrika: básničky a texty


Říká se, že je to zvláštní,
od Boha překrásný dar...
Kde je Bůh, když nejsme šťastní?
Žijeme z kouzel a čar!

"K rozletu stačí málo, jen
rozeběhnout se a pak
vyskočit, jak nejvýš dokážem´,
roztáhnout křídla jak drak..."

A když protivítr
nám plány zkazí,
změníme klidně svůj
zvolený směr...

Utíkáme,
moji drazí,
nemáme moc
na výběr...

Tam, kde rostou bez trnů růže,
lehce se přivyká,
tam jemnými tahy tuše
na papíře svět vyniká...

"Na první pohled je jasné,
že nemůžeme uniknout...
Na druhý pohled zjistíme,
že zdání nás chce oklamat..."

V zahradě rozlehlé
barevné růže jsou,
když mi dáš ruku svou,
bude nám lépe...

V zahradě rozlehlé
barevné růže jsou,
když mi dáš ruku svou,
rozkvetou...

Tam, kde rostou bez trnů růže,
snadno se zapomíná,
a celý ten zlý svět se může
rozplynout v dějinách...

A na druhé straně řeky
rostou i orchideje,
rostou tam už celé věky,
jen proto, abys natrhal je...

"A kdo jiný, když ne já,
komu, když Tobě ne?
Z citu a ze srdce,
z lásky mně svěřené...

Kdyby ne teď, tak kdy?
Navždy neporostou,
budou jen Tvoje
a ničí už nebudou..."

Tam, v zahradě barevných květů,
vůně tě omámí snáz...
užij si krátkého letu,
než křídla nám spálí mráz...

žádné komentáře | přidat komentář

Boží nálož

28. leden 2011 | 00.08 | rubrika: básničky a texty


=> Take That - The Flood <=

Nádech,
věř, že sílu ti dodá
v čirých průzračných vodách
mysli, srdce a snů...

Nádech,
z plných plic výkřik,
jenom se blýskni,
hvězdičko nocí...

Ještě stále
vidím cestu,
ještě stále
tuším cíle...

Však já nevím,
kudy vede a kdy skončí.
Na čem záleží?

To jediný vím
- na čem záleží,
ale naše přání
ještě si necháme...

Ještě není čas to vzdát,
chvíli zkus jen vytrvat,
boží nálož už tiká.

Svět se přece točí dál,
spousta lidí to říká...

Dívám
se do světel v dáli,
krajina mizí
a mění se v krásný sen...

Pořád nevím,
kdy se stočí
a skončí cesta moje...

Jen jediný vím,
to na čem záleží,
je vždycky uvnitř nás!

Když zhasínám,
když zavírám
oči, když jsem v krajině snů...

Ještě není čas to vzdát,
vše se v lepší obrátí
nebo jak se to říká.

Svět se přece točí dál,
aspoň lidi to tvrdí...

Jen ujíždět krajinou,
zažehnat tím pochmurnou
myšlenku v našich duších...

Svět je přece kulatý,
a proto točit se musí!

Cestou k ráji,
cestou k peklu,
vždycky stejně pocítíš

boží váhy, boží mlýny,
a konečně taky boží skrýš...

Nechat světla za sebou,
prodírat se noční tmou,
nechat rozbušit srdce...

Svět je přece kulatý
a vždycky točit se bude!

žádné komentáře | přidat komentář

Vládce moří

25. leden 2011 | 23.11 | rubrika: básničky a texty

=> A-ha - Mother Nature Goes to Heaven <=

Stín, stín a slunce svit
a co má sakra být?
Jen chci jinak žít,
chci zastavit okamžik...

Vlny mě unáší,
slunce pálí znamení,
aby mě poznali...

Tam, kde se smí dýchat vzduch,
kde dohlíží na nás
ten nejjasnější vládce moří!

Svět a krok nejtěžší
za sebou už mám,
všichni cizí jsou
a neznají pravdu mou...

A co má tedy být?
Chci letět věčností
a zastavit okamžik...

Tam, kde neznají světa ruch,
kde dohlíží na nás
ten nejmocnější vládce moří!

Snad dávám obět na oltář,
když nastavuji větru tvář.

Chci ze skály do vln vplout...

Kam nedosáhne váš bůh,
tam dohlíží na nás
nejsevernější vládce moří!
Nejmocnější vládce moří!

žádné komentáře | přidat komentář

V barevných obrazech (For L.T.W.)

31. prosinec 2010 | 01.42 | rubrika: básničky a texty

=> Unheilig - Halt Mich <=


"Na temnou oblohu
Ti barvy vystřelím,
aby Ti rozjasnily svět...

Na cestu posvítí,
možná směr ukážou
a pak se ještě změní v květ..."

Je to tak úžasné,
až se mi tají dech,
vždyť vidím život svůj
v barevných obrazech,
je to tak úžasné,
tam, v božských Drážďanech...
Teď ukaž Ty svůj svět...

Na temnou oblohu
dopadá červená,
co asi může znamenat.

Krev v žilách, srdce snad...
A bílá? Křídla Tvá...
Kolikrát ještě odříkám
zpověď...

Je to tak úžasné,
až se mi tají dech,
ve dne nade mnou bdíš
a v noci čaruješ,
domov máš v překrásných,
božských Drážďanech...
Daleko ode všech,

kteří mi neuvěří nikdy,
že od Tebe svou sílu mám
a barvy na obloze, pestrý
posíláš k výšinám!

A symbolicky v tento den
vzdaluješ se o krok zas...
Kdyby o krok, o jeden,
jenže Ty už utíkáš
dlouho...

Je to tak úžasné,
až se mi tají dech,
vždyť naše setkání
v barevných obrazech
může být skutečné...
Tam, v božských Drážďanech...
Když tam zůstaneš...


žádné komentáře | přidat komentář

V zrcadlech

26. prosinec 2010 | 23.55 | rubrika: básničky a texty

=> Unheilig - Spiegelbild <=

Až se ze snů probudíš,
a až znova vyslovíš
jméno prokletý...

Svět se znova otřese,
dál už ďábla nesnese,
natož jeho sny...

Jak se zbavit přízraků,
hlasů v hlavě, strašáků?
Jak se zbavit pocitu,

že lecos se dá překonat,
cokoli, na každý pád,
když jsi tu...

Jdou tiše nad hlavami všech,
někteří je nevidí
a někteří z nich mají strach.

Jdou tiše a neslyšeně dál,
jestli nezačal ses bát,
teď je správný čas...

Jedním okem sledují,
jedním uchem slyší nás,
jednou rukou uchopí,

a jestli ještě nemáš strach,
můžeme překročit práh
našich nadějí...

Jednou nás doprovodí k ráji,
na rozloučenou dají

jednu dobrou radu navždy,
každý by měl jít

cestou svou, sám si ji šlapat,
bez zásahů, bez pomoci, zázraků...

Jednou nás doprovodí k ráji
přízraky z hlavy tvojí,
neboj, jsem tu já!

Vidíme je v zrcadlech,
do čela jim vrývá spěch
vrásky hluboký...

Vidíme je v zrcadlech,
jejich zjev nám tají dech,
jsou šílený...

Ačkoli je odháníš,
přicházejí blíž a blíž,
jsou naobtíž...

Ať se jednou probudíš
a sám sebe nepoznáš,
toť jejich cíl!

Jednou nás doprovodí k peklu,
na rozloučenou řeknou,

že kdo se tak zvlášť lehce poddá
přízrakům, nemá šanci.

Jednou nás doprovodí k peklu,
na rozloučenou šeptnou,
jste naivní...

A až se budeš v pekle smažit,
nezapomeň blahořečit...
svoje sny!

Ať se snaží, ať si jdou!
Stejně se nám nesplní
a přízraky v hlavě mý
mě jenom zabíjí!
Pomalu...

Jednou nás vrátí zpátky na zem,
"Co seš? Snad ňákej blázen?"

Když člověk svýmu srdci věří,
těžko asi odpoví...

A tak se lehce poddá citu,
stejně jako led klouže...
Tak on sám...

Veze se sám po něm dál,
sám je raněn, sám je soužen...
Přízraky!

žádné komentáře | přidat komentář

Dotyk hvězd

26. prosinec 2010 | 01.27 | rubrika: básničky a texty

=> Parov Stelar - Let´s Roll <=

Hvězdy nestačí počítat,
hvězd se musíš dotýkat,
když jedna letí na východ,
tak druhá bere zpětný chod,

mohou tančit oblohou,
řekni mi, co nemohou.
Velký třesk je jejich job,
na západ i na východ...

Jen jdi
a vem si svůj díl,
vem si to, o čem jsi snil...

Tak běž
a nestůj tu jen,
nadešel tvůj velký den...

Těch hvězd,
co nad hlavou
plují jasnou oblohou

je dost,
S jakou námahou?
Řekni mi, co nemohou.

Tak běž,
ony jdou.

Víš, jak to je,
každá z nich nás přežije.
Víš, jak to je,
každý z nás to zažije.

Těch cest,
který vedou nás,
když osud nás nechá napospas

všem dnům
sychravým,
představám a hloupým lžím...

Víš, jak to je,
když hvězda sem
padá dolů, naše Zem
místo, aby tleskala,
atmosféru servala...

žádné komentáře | přidat komentář